Stíhací eso Otto Smik našel smrt v Nizozemsku při hloubkovém útoku

Otto Smik, jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších československých letců ve Velké Británii za druhé světové války, byl dvakrát sestřelen při hloubkových útocích.

Poprvé 3. září 1944 nad letištěm Gilze Rijen v Nizozemsku coby velitel letky B 312. stíhací perutě – předtím zapálil dva zamaskované letouny Ju 88 (nebo Ju 188). Po nouzovém přistání se mu za dramatických okolností podařilo uprchnout doslova před nosem německých vojáků a ukrýt se u členů hnutí odporu. Po sedmi týdnech se vrátil ke své jednotce.

Při náletu na silně hájené nádraží v nizozemském Zwolle 28. listopadu 1944 (tehdy již stál v čele britské 127. perutě) ho štěstí opustilo – zahynul ve svém spitfiru, který se zřítil do kanálu na jedné farmě v obci Ittersum. Smikovy ostatky byly do roku 1965 omylem pohřbeny pod jménem jeho kolegy Henriho L. J. M. Taymense, který padl ve stejné akci, a v roce 1994 převezeny na hřbitov ve Slavičím údolí v Bratislavě.

Ulice Otto Smika ve Zwolle (foto P. Kaššák)

Neměli bychom opominout jeden "hloubkařský kousek" ve Smikově kariéře: 25. srpna 1944 se svými třemi kolegy z 312. perutě zničil cisternový vlak ve stanici Raalte a vagony z dalších vedle stojících nákladních vlaků a prostříleli tři lokomotivy.

Zdroje:
ČEJKA, Eduard. Zlomená křídla. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1968, s. 182-206
RAJLICH, Jiří, SEHNAL, Jiří. Stíhači nad Kanálem : Československý stíhací wing RAF 1942 – 1945. Praha : Naše vojsko, s. 180-183
RAJLICH, Jiří. Otto Smik [online]. Úřad MČ Praha 14 [cit. 2007-09-27]. Dostupný z WWW: <http://www.praha14.cz/MC/letci/smik.html>