Aktualizováno: Sepekov, 22. dubna 1945
Na vojenský transport č. 9324 jedoucí směrem na Tábor zaútočili hloubkaři 22. dubna 1945 v 8.30 u Líšnice (dnes osada obce Sepekov; okr. Písek) jižně od Milevska.
Lokomotiva č. 434.205 (z táborské výtopny) byla vyřazena z provozu, poškozeny byly dva plošinové vozy a dva na nich naložené automobily (sanitní s poznávací značkou WL 40610 a dodávka s civilní poznávací značkou PB-35035). Dva vojáci (podle hlášení četnické stanice v Milevsku však šlo o uprchlíky), Gylani Szabo a Istvan Lösch, byli zabiti, čtyři další těžce zraněni a dva čeští železničáři, František Handrejch a Emanuel Petrů, utrpěli lehké zraněni.
O této události si 17letý J. Soukup do svého deníku zapsal: "Ráno, když jsem se myl, slyšel jsem něco podobného, jako když hrom bije. Bylo 8 hodin 30 minut. Opakovalo se to čtyřikrát. Hloubkoví letci 4 kusy odstřelili u Líšnice lokomotivu transportního vlaku. V půl desáté se vlak vrátil do stanice (v Milevsku – pozn. FV). Kotel lokomotivy měl asi 20 zásahů, řidičova budka byla prostřílená. Strojvůdci a topiči se nic nestal. Tendr byl také prostřílený, tekla z něho voda. Kulky mají velkou průbojnost, protože byla prostřílena i kola. Ve vagonech byli dva mrtví. Transport čítal 65 vagonů a dva stroje."
Krátce potom piloti zpozorovali vlak č. 7151, tvořený lokomotivou č. 434.259 (rovněž výtopna Tábor – díky patří J. Vančurovi) a dvěma vagony s vodárenským zařízením, který byl vypraven z Milevska a směřoval lesem ze Sepekova do Tábora. Byl napaden – dost možná bez předchozíhovarování – na kvěchovském mostě východně od obce, na dohled od Božetic.
Vlakvedoucí Dolejš zemřel na místě, Karel Pavlík, vozopisec ze Sepekova čp. 187, odpoledne téhož dne v táborské nemocnici. Strojvedoucí Ladislav Přibyl vyvázl s lehkým zraněním. Pavlíka a Přibyla ošetřil MUDr. Vojtěch Strnad ze Sepekova. Výpravčí Vladimír Stejskal vypověděl, že útočící letadla měla červeně zbarvenou přední část.
Zdroje:
Kronika městyse Sepekov, dil II (započato rokem 1940), s. 70-72 (za výpis děkuji M. Kluiberovi)
Národní archiv, fond Sbírka staničních kronik, karton č. 34, Milevsko
Národní archiv, Zemské četnické velitelství Praha, karton. č. 904, inv. č. 7325/45
Národní archiv, Zemské četnické velitelství Praha, karton. č. 904, inv. č. 7391/45
Deník J. Soukupa z Milevska, s. 329 (za opis děkuji V. Sládkovi)
Zanechat Odpověď
Hm, škoda smrti Čechů.
Vzpomínka na tuhle událostJsem syn zmíněného ošetřujícího lékaře a mám na událost dětskou vzpomínku, bylo mi necelých 5 let. Otce zavolali k pomoci během leteckého poplachu. K místu jel na kole, na paži měl připevněnou bílou manžetu s červeným křížem. V rodině jsme celou dobu, než se vrátil, modlili za šťastný návrat. Asi to pomohlo, otec zemřel roku 1998.
Roky vojen by meli byt pro nas ponaucenim…
Bylo mi 8 let a mám tento den ve vzpomínkách. Můj tatínek byl kamarád a též zaměstnanec Českých drah. Při zprávě o střelbě na vlak jsme s maminkou šly na nádraží a v polovině cesty jsme potkaly tatínka a já jsem poprvé viděla tatínka plakat a nechápala jsem proč mu řekl pan Pavlík „Pepíku zab mě“. Tatínek byl totiž u těžce zraněného pana Pavlíka a slyšela jsem, jak vypráví podrobnosti mamince. Až jako dospělá jsem pochopila tu hrůzu. Můj otec se jmenoval Josef Bublík a bydleli jsme v domě č. 209.