Kdo byli „národní hosté“ a proč na ně hloubkaři útočili?

V souvislosti s hloubkovými útoky jsou někdy zmíněni němečtí uprchlíci – kdo byli a jak se k nám dostali? Toto téma si zaslouží samostatný příspěvek.

Od počátku roku 1945 proudili do protektorátu a do Sudet v rostoucím počtu civilní uprchlíci – etničtí Němci, kteří žili na územích, která obsadila nebo ohrožovala Rudá armáda (Slezsko, Besarábie v Rumunsku, Východní Prusko, Slovensko, Maďarsko apod.), a také říšští Němci evakuovaní z měst a průmyslových aglomerací (včetně dětí v rámci akce Kinderlandverschickung), které byly bombardovány spojenci. Z propagandistických důvodů byli označováni za "národní hosty" a tento výraz se stal de facto termínem.

Pochopitelně jejich přítomnost zhoršila již tak obtížnou zásobovací situaci, nemluvě o vztahu Čechů a Němců, a tak není divu, že vyvolávala negativní reakce. Dokumentují to zápisy v kronikách dotčených obcí, kde se nezřídka ze dne na den změnila etnická struktura obyvatelstva, nebo stačí hledat v Google "národní hosté". Němci byli umístěni ve školách, hostincích, sokolovnách i v soukromých bytech apod. Následkem toho muselo být např. zastaveno vyučování nebo probíhalo v náhradních, nevyhovujících prostorech.

"V měsíci únoru a březnu projížděli zdejší obcí celé kolony německých uprchlíků, kteří se evakuovali z německého území před vítězným postupem Sovětské armády na Berlín. Místní rolníci byli povinni z příkazu okresního hejtmana Procházky, dodávati své potahy jako přípřež pro tak zvané národní hosty a odváželi jejich povozy s naloženými dětmi a vším možným domácím majetkem, který němci sebou vezli, od Kralup n Vl. Přes Podlešín až do Smečna.
Tyto kolony němců projížděly naší obcí každý den a němečtí vystěhovalci jsa na cestách již přes měsíc, unaveni a vyčerpáni útěkem a strachem před Rudou armádou, zanechávali za sebou po cestách udřený dobytek, koně a bůvoly, povozy a co mohli odprodali. Tak rolník Jaroslav Torn z č.p.68 koupil od němců vůz a rolník Miroslav Rosenkranc z č.p.1 koupil jednoho vola.
18. března 1945 Toho dne přijel do naší obce vlak od Kralup na zastávku, již v pozdních večerních hodinách za soumraku a vyložil u nás v obci 113 němců uprchlíků s bednami a všemi zavazadly. Němci byli ubytováni na sálech v hostincích, do Lidového domu č.p.17 u Václava Brejníka č.p.13 a u Jana Douši č.p.27 Ve statku č.p.14 byla pro uprchlíky zřízena společná kuchyně, kde se pro němce vyvařovaly obědy. Uprchlíci spaly na sálech na slamnících které musela obec k tomu účelu opatřiti i lžíce, talíře a hrnky museli místní občané pro němce darovat.
S německými uprchlíky měli jsme velké potíže,jelikož pro zásobování od nás stále věci požadovali a na všechno si činili velké nároky. Tak jsme se s němci trápili až do 5. května 1945," píše se např. v kronice Podlešína (okr. Kladno).

Dramatické chvíle v Bělovsi na Náchodsku zaznamenal A. Samek: "Od 15. ledna byl již organizován odsun uprchlíků po celých vesnicích. Jejich vozy byly očíslovány a na tabulkách byly uvedeny jména vesnic. Jedna žena nesla dítě na zádech a bylo zmrzlé. Dne 16. února byla fronta již 30 km za Broumovem. Uprchlíků bylo stále více. Náchodské tovární jídelny měly za povinnost vařit 3 000 obědů denně. Hlavní silnice byla často uprchlíky, dobytkem i vojáky doslova ucpána. Proto používali únikových cest i přes Březovou, Českou Čermnou a Dobrošov. Před Velikonoci bylo zahnáno velké stádo krav i na fotbalové hřiště, kde je naše ženy chodily ráno dojit.
Od února 1945 to už byly pravidelné, stále se zvětšující transporty směsi uprchlíků a také v konečné fázi stahujících se německých vojsk, dle odhadů svědků až 5 tisíc denně. Byly to nepřetržité řady vozů, tažené ručně nebo vyzáblými koňmi, voly, kravami, naložené obilím, senem, peřinami, bednami a různým domácím zařízením. Mezi tím byla hnána stáda dobytka a ovcí. Stále častěji se proplétali mezi nimi vojáci s bojovou technikou."

Počet "národních hostů" si netroufám odhadnout – Tomáš Staněk, který se historii českých (československých) Němců v 20. století systematicky věnuje, předpokládá, že takto lze označit 500 až 600 tisíc osob, celkově českými zeměmi prošel nebo zde pobýval až jeden milión osob (samozřejmě nikoliv ve stejnou dobu).

Při dalším přesunu směrem na západ v dubnu 1945, kdy již bylo jasné, že se válka nevyhne ani protektorátu, naneštěstí pro "národní hosty" se k nim někdy připletli němečtí vojáci či je dokonce doprovázeli. Navíc plachtami kryté povozy tažené koňmi mohly ve vzduchu budit zdání vojenské kolony. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že se stávaly častým terčem přepadů hloubkařů s tragickými následky (např. na Příbramsku, Strakonicku a Písecku 29. dubna 1945, v Táboře 24. dubna 1945, Praze-Uhříněvsi 25. dubna 1945 aj.). Nemluvě o tom, že po našich tratích projížděly vlaky s německými uprchlíky, které hloubkaři rovněž napadali. Při těchto útocích zahynuly stovky lidí.

Zdroje:
STANĚK, Tomáš. Osobní sdělení e-mailem, 20. února 2008
Oficiální web obce Podlešín [online]. Obec Podlešín [cit. 08-26-2008]. Dostupný z WWW: <http://podlesin.eu/index.php?item=33&subitem=0>
SAMEK, Antoní. Běloveské události roku 1945 očima svědků. II. Protektorát. 4. část [online]. Náchod, 2002 [cit. 08-26-2008]. Dostupný z WWW: <http://beloves.wz.cz/2_protektorat4.htm>