Úvodní stránka > Jihočeský kraj > Aktualizováno: Vodňany, 16. října 1944

Aktualizováno: Vodňany, 16. října 1944

Jakmile strojvedoucí nákladního vlaku č. 8756, který se v té době pohyboval mezi Vodňany a Bavorovem na trati Číčenice-Volary, zpozoroval kolem půl jedné 16. října 1944 blížící se hloubkaře, neprodleně zastavil v nejbližším lese (kilometrovník 7.9) a spolu s topičem se snažili ukrýt co nejdále od kolejí.

Přestože střely dopadaly i kolem nich, nakonec oba vyvázli bez úhony. Totéž se nedalo, bohužel, říci o jejich dvou kolezích. Vlakvedoucí Josef Kabát byl zasažen ve služebním vozu. S těžkým zraněním plic a páteře se dostal do příkopu podél trati, kde upadl do bezvědomí. Zemřel 1. listopadu v nemocnici v Českých Budějovicích a pohřben byl ve Vodňanech. Průvodčí Vojtěch Minařík byl usmrcen na plošině jednoho z vagonů.

Pametni deska u Vodnan
Pomníček se jmény obou železničářů nedaleko osady Pražák (foto: Pavel Schreier)

Tento útok byl první, při kterém byla v Čechách zasažena lokomotiva – na Moravě byly útoky se stejným výsledkem zaznamenány již 11., 13. a 14. října. Hloubkaři patřili ke stíhacímu doprovodu bombardovacího svazu 15. letecké armády, který měl za cíl plzeňskou Škodovku nebo továrnu na výrobu syntetického benzinu v Záluží u Mostu.

Lokomotivu č. 423.010 (výtopna České Budějovice) letouny zcela prostříleli – podle železničního badatele Josefa Vančury se již do služby nevrátila. Dlužno dodat, že ve 4. díle publikace Parní lokomotivy se můžeme dočíst, že lokomotiva byla z provozu u ČSD vyřazena až v roce 1968…

Všechny vagony (z toho dva cisternové s lněným olejem, čtrnáct krytých a jeden služební) byly poškozeny.

Hlášení se zmiňuje nejen o průběhu tohoto útoku, ale také o služební loajalitě a obětavosti, kterou projevil průvodčí František Miškovský, jenž jel ve vlaku do zaměstnání. Ač zraněn na zádech a na pravém ruce, vydal se na kole, které si vypůjčil od kolemprojíždějící osoby, na vodňanské nádraží vzdálené tři a půl kilometru, aby informoval o následcích útoku. Vrátil se zpět s pomocným vlakem a s posilou, podílel se na odstraňování škod a teprve potom se nechal ošetřit. Výnosem ministra dopravy a techniky z 22. ledna 1945 za to obdržel odměnu ve výši 3000 korun.

Zdroje:
Národní archiv, fond Ministerstvo železnic, karton č. 4767, inv. č. 3667-44 a 3031-44
KUTÍK, Vítězslav. Útoky spojenského letectva na železniční dopravu v jižních Čechách v letech 1944-1945. In Cestou k vítězství : příspěvky k dějinám osvobození Československa a jižních Čech Sovětskou armádou. 1. vyd. České Budějovice : Komise regionálních dějin OV KSČ, 1985. s. 76
VANČURA, Josef. Osobní sdělení, 23. dubna 2008
MOTYČKA, Josef. Parní lokomotivy ČSD. 4 díl. Praha : Corona, 2001, s. 94.
Eisenbahnamtsblatt des Verkehrsministeriums in Prag. 1945, Nr. 4, s. 22

  1. Jaroslav Muchl
    21. května 2019 (22:23)

    Průvodčí se jmenoval Vojtěch Mařík ne Minařík.

  2. 11. června 2019 (18:14)

    Máte pravdu, v knize to je správně 🙂

  1. No trackbacks yet.

Napsat komentář